Základní funkcí tuků v těle není jen zásobní energie, ale také stavba buněčných membrán, výroba některých hormonů včetně pohlavních hormonů a vitamínu D, a umožnění vstřebávání vitamínů A, D a E, které se rozpouštějí právě v tucích

Základní funkcí tuků v těle není jen zásobní energie, ale také stavba buněčných membrán, výroba některých hormonů včetně pohlavních hormonů a vitamínu D, a umožnění vstřebávání vitamínů A, D a E, které se rozpouštějí právě v tucích. Bez tuku v buněčných membránách by tělo nemohlo fungovat vůbec.

Pro spalování tuků je klíčový přístup kyslíku. Na rozdíl od cukrů, které může tělo spalovat i bez kyslíku při intenzivní zátěži, tuky vyžadují aerobní metabolismus. Proto se při běžné nízké až střední intenzitě pohybu (kdy se člověk nezadýchává) spalují primárně tuky, zatímco při sprintu nebo jiné vysoce intenzivní aktivitě tělo využívá především cukry. Zlepšení kondice a VO2 max znamená vyšší schopnost těla pracovat s kyslíkem, což zvyšuje kapacitu pro spalování tuků.

Pro hubnutí je rozhodující celková energetická bilance za 24 hodin, nikoliv to, zda se při cvičení spalují spíše tuky nebo cukry. Tělo se snaží udržovat rovnováhu - když se při tréninku spálí více tuků, tělo se pak snaží doplnit tukové zásoby zpět. Skutečné hubnutí nastává pouze při dlouhodobém kalorickém deficitu, kdy tělo musí čerpat energii ze svých zásob bez ohledu na složení stravy.

Tuková tkáň vzniká především ukládáním tuku ze stravy, nikoliv přeměnou cukrů na tuky, ačkoliv tato biochemická cesta teoreticky existuje. Když člověk sní kombinaci cukrů a tuků, tělo preferenčně spálí cukry a přebytečný tuk si uloží. Přesto většina denní energie zdravého člověka pochází z tuků, protože energie z cukrů nestačí pokrýt celkovou potřebu.

Rozdíl mezi nasyceným a nenasyceným tukem je v chemické struktuře - konkrétně v přítomnosti dvojných vazeb mezi atomy uhlíku. Nasycené tuky jsou typicky pevné při pokojové teplotě (máslo, sádlo), zatímco nenasycené jsou tekuté (oleje). Transstuky jsou specifický typ nenasycených tuků s jinou geometrií molekuly, což ovlivňuje jejich vlastnosti v těle, například tuhost buněčných membrán.